[caption id="attachment_7977" align="alignright" width="300"] Možná je příčina ještě jinde. Česká i světová architektonická praxe i teorie generuje v nemalém množství názory, podle kterých je tento obor ve slepé uličce, a to vzhledem k jeho funkčnímu i estetickému zplanění pod diktátem ekonomiky a marketingových direktiv. Že prostě věci v architektuře nejdou, jak by měly jít?!
Architektura jen s malým zpožděním kráčí touž ulicí, jako jde celá společnost. Jestli je to ulice slepá, to nevím, ale tyto obavy už tady byly vícekrát a nakonec se nepotvrdily. Architektura není revoluční obor, s jistým zpožděním sleduje pohyb ve společnosti a její duchovní život. V tomto smyslu je vždy jen reflexí, zrcadlem reálné situace. Její, jak jste to formuloval, „zplanění“, se nicméně týká převážného objemu stavební produkce, to je pravda. Ostatně stejně, jako se to týká i celé řady dalších produktů naší společnosti. Věci v architektuře jdou stejně jako v každém jiném oboru lidské činnosti. Velmi malé procento elitních výsledků a zbytek málo pochopitelný.
Takto nahlíženo – snese současná česká architektura srovnání se světem?
Bohužel až na naprosté výjimky nikoli. Tou je třeba galerie DOX od Ivana Kroupy.
Možná by pomohlo trochu více o sobě dávat vědět. To, čemu se říká „public relations“, je dnes standardní součásti fungování každé větší developerské či stavební firmy. Česká architektura má snad bohatý a rozmanitý život v rámci svém profesní komunity, šířeji pojaté PR naproti tomu jakoby neznala?!
Architekti přeci jenom asi volí jiné formy PR než stavební firmy… A na to šířeji pojaté PR by stejně povětšinou nebyly peníze. Navíc: donedávna bylo zakázek více, než se dalo stihnout.
Jak je na tom dnes se zakázkami váš ateliér?
Je jich tak o třetinu méně a část z nich je menšího rozsahu než dříve. Ale ty menší věci, na které je dnes více času, jsou velmi příjemnou prací. Z větších projektů je pro nás důležitá obytná skupina na Kavčích Horách. Tady jsme mohli celkového zpomalení využít k hlubší diskusi o charakteru bytů.