/sk/print/6980/diamond-point-trapi-caste-nemoci-kancelarskych-budov/ Diamond Point trápí časté nemoci kancelářských budov
Diamond Point trápí časté nemoci kancelářských budov

Diamond Point trápí časté nemoci kancelářských budov

V závěru roku 2005 proběhla kolaudace nové administrativní budovy Diamond Point ležící v těsné blízkosti pražské severojižní magistrály, naproti hotelu Hilton. K úplnému dokončení budovy zbývají poslední úpravy interiérů dle požadavků budoucích nájemců. Diamond Point je umístěný na křižovatce hlavních ulic a MHD na hranici historického centra Prahy a je přístupný jak automobilem, tak pešky. Lávka pro pěší propojuje budovu s hotelem Hilton, čímž je podle developera (Karimpol Group) zajištěn pohodlný přístup. U exteriéru i interiéru propagační materiály vyzdvihují jeho nejvyšší architektonickou a technickou úroveň. Také architekt Václav Aulický je nejspíš přesvědčen, že budova „potěší i ty nejnáročnější nájemce“. Doplňkové vybavení pro jednotlivé nájemce provede developer tak, aby byla zajištěna co možná nejlepší efektivita a rentabilita. Právě do Diamond Pointu vedla další kritická exkurse Stavebního fóra, jíž se zúčastnilo i několik zahraničních architektů. Převládající kritický tón postřehů lze proto vysvětlit konfrontací západoevropského standardu kancelářských budov s průměrem v Česku. Exkursi zprostředkovala společnost Bovis Lend Lease, které patří poděkování redakce.
Účastníky exkurse byli: arch. Adriaan de Kroon, arch. Dorota Kluska, arch. Fionn Curran, ing. arch. Jana Kapičková, ing. arch. Marek Babjak, akad. arch. Pavel Hřebecký, ing. Tomáš Sklenář a Zuzana Slancová z MS architekti.

Diamond Point se rozprostírá na ploše 6.037 m² mezi ulicemi Wilsonova a Ke Štvanici naproti hotelu Hilton, na velmi dobře viditelném a nápadném místě. Na jedenácti poschodích (včetně přízemí) je k dispozici přes 18.000 m2 kanceláří třídy A a 627 m2 maloobchodních prostor. 240 parkovacích míst, více než 1.300 m2 skladovacích ploch a a prostory pro společné stravování se nacházejí ve 4 podzemních poschodích. Stavba komplexu Diamond Point byla zahájena v říjnu 2003, její definitivní ukončení se předpokládá v březnu 2006. Kolaudace – jak řečeno – proběhla na sklonku loňského roku.

„Architektura je spíš jaksi „zhrublá“ a bez emocí, není vysloveně pokleslá. Kvalita kanceláří vypadá (před dokončením interiérů) zcela standardně, ani lepší ani horší než jinde. Rozhodně však nejde o hezký projekt.“ 

„Celkový dojem? Šedá, šedá, šedá – zvenku, uvnitř, všude. Tak šedivý objekt se jen tak nevidí. Absolutní nedostatek zeleně.“

„Místo je určitě skvělé, o tom není sporu. Při cestě Prahou objekt rozhodně nemůžete přehlédnout. To znamená, že o nájemce budova nespíš nebude mít nouzi. Oblé zakončení objekt vyčleňuje z v místě obvyklých ortogonálních kancelářských staveb a Hiltonu. Všechno ale sráží šedé a monotónní fasády. Ve výsledku je tak Diamond Point úplně obyčejná stavba.“

“Šeď a jednotvárnost Diamond Pointu ještě zvýrazňuje nedaleký Nile a Danube House.”

„Ze srovnání s podobnými projekty vychází fasáda Diamond Pointu jako nejnudnější a nejšedší. A nemám pocit, že by to příliš změnily již realizované sadové úpravy, které se skládají pouze z kombinace sloupovitých kultivarů dubu a trávníku. Navíc došlo k podcenění výsadbové vzdálenosti od fasády objektu a v budoucnu může snadno nastat problém poškozování fasády ve větrném počasí, které je na nábřeží poměrně časté.“

Součástí stavby je ocelová lávka pro pěší přes ulici Ke Štvanici. Ve čtyřpodlažním suterénu jsou umístěna parkovací stání včetně prostorů pro manipulaci a zásobování, sklady, prostory TZB a jídelna zaměstnanců budovy, včetně provozu občerstvení a potřebného provozního a technologického zázemí. V přízemí se nachází centrální vstupní hala s recepcí a v části pod jižním křídlem prostor pro obchod nebo služby. Mimo blok vertikálního komunikačního jádra je celá severní část budovy v přízemí volná s drobnou architekturou a zelení. Prostor je volně přístupný a slouží také jako průchod pasantů z lávky pro pěší směrem na Hlávkův most a pro příležitostné parkování.

„Přístup pro pěší je doslova strašidelný. Architekt i developer zřejmě předpokládají pouze zaměstnance a návštěvníky – řidiče. Kupodivu okna dobře izolují, takže ruch dopravy není v budově takřka zaznamenatelný. Nevím, jestli maximum komfortu vůbec chtěli – spíš šlo o maximální využití parcely – zisk především. Pro komfort nájemce obchodních prostor v přízemí (prý showroom Miele) zdaleka maximum neudělali – přístup k showroomu pouze uzoučkou cestičkou mezi fasádou a sloupy, s auty svištícími dva metry odtud – tak si komfort nepředstavuji.“

V ostatních patrech jsou pak kancelářské prostory, ve vyšší centrální partii budovy doplněné o možnost konání společenských akcí s využitím střešní terasy na severní části. Obě administrativní křídla (nižší severní osmipodlažní část s ustupující nástavbou, vyšší jižní desetipodlažní část) jsou řešena jako dispoziční trojtrakt s hlavním centrálním komunikačním jádrem s patrovou halou a dvěma lokálními provozními komunikačními jádry. Nástavba je řešena jako dvoutrakt.

Hmotová a výšková konfigurace vychází z výškových poměrů okolní zástavby, především hlavní budovy hotelu Hilton (výška základní hmoty vyšší jižní části navrhované budovy koresponduje s výškou římsy hotelu) a komplexu budov ministerstva dopravy (výška základní hmoty nižší severní části navrhované budovy koresponduje s výškou střechy nižšího křídla ministerstva). Je-li pro celkovou výškovou strukturu zástavby nábřeží možno vycházet z premisy její průměrné výšky s možností vzniku lokálních dominant, pak je budovu za tuto lokální dominantu možno považovat. To zejména proto, že stojí o samotě jako solitér, jednoznačně bez přímé vazby na strukturu okolní zástavby, v těsné blízkosti mohutného tělesa magistrály, s nutností zvládnout roztříštěné a různorodé okolní prostorové poměry, přičemž především v souvislosti s vznikající rozsáhlou novou výstavbou v blízké oblasti bude vytvářet jakési čelo této rozvíjející se pražské čtvrti.

„Ve vyšších patrech vám ani nepřijde, že se nacházíte vedle frekventované vozovky. Ale okno bych asi neotvíral… Naopak bych ho velmi rád otevřel v restaurantu, v druhém podlaží pod zemí. Ani náhodou bych nechtěl obědvat v místnosti, kam neproniká skoro žádné denní světlo. Mnohem příjemnější by bylo umístit restaurant do 8. patra. Opět ale zvítězila potřeba pronajmout každý metr kancelářím nad vstřícným prostředím.“

„Osobně mě jídelna překvapila mile. I když je pod úrovní terénu, má alespoň částečně denní světlo díky jakýmsi „světlíkům“. Zklamán jsem naopak tím, že nájemce jednoho patra nechává prostor rozdělit na jednotlivé kanceláře, které jsou spíše kotci. Jinak úpravy interiérů spíše záleží na nájemcích a jejich (eventuálně přizvaných) architektech.“

„Přišlo mi, že developer a architekt se s vjezdem pro auta i s myšlenkou mostu vypořádali. Po funkční stránce. Po té estetické nebo emocionální působí lávka odtažitě, studeně. Ostatně jako celý vstup do budovy, který je velmi nevlídný.“

„Přístup je v rámci možností vyřešen dobře. Fakt, že se vedle budovy nachází jedna z nejrušnějších komunikací v republice, považuji za plus.“

„Na řidiče bylo myšleno, na pěší nikoliv. Objektu schází jakýkoli parter, budova vyrůstá jako by přímo z asfaltu. Je okupována auty, autobusy, náklaďáky… Uvnitř se určitě pracovat dá, ale příchod a odchod zaměstnance těžko pozitivně motivují.“

„Přístup k budově po poněkud humpolácké a staticky předimenzované lávce není rozhodně reprezentativní a nedovedu si zde představit provoz mezi 8 a 9 hodinou ranní. Co se týká magistrály, myslím že se ji povedlo zvukově odclonit tak, že ji při běžném provozu v kanceláři nebudou zaměstnanci vnímat.“

Ustupující prosklená nástavba nad výšku hlavní hmoty severní části a partie v těžišti obou částí objektu vytvářejí stupňovité ukončení budovy s reminiscencí na charakteristické rysy většiny budov v okolí, napomáhající zvládnout úlohu soliteru. Architektonický výraz všech částí budovy staví na použití transparentních skel, hliníku a oceli ve snaze vytvořit ve vztahu k okolním stabilním, hmotným a opticky uzavřeným objektům dojem určité lehkosti, působící neuzavřeně, živě, umožňující jak fyzické průchody v parteru, tak optické průhledy hluboko, někdy až skrz celý objekt.

„Jediným kladem budovy je výhled. Vše zbylé se podřizuje přísné racionalitě a užitkovosti.“

“Pohled na Pražský hrad ze střechy budovy je skutečně úchvatný. Zaujaly mě dále lobby na patrech s lesklými dlaždicemi a dřevěnými obklady. Jinak bych ale v interiéru za originální a neobvyklé nic neoznačila. Zvenčí mě mile překvapily točité schody u vchodu.”

„Myslím, že tam, kde ke kancelářím přiléhá střecha, šlo navrhnout zajímavější a rozsáhlejší střešní zahrady, které by zvýšily pocit pohody. Rozsáhlá „paluba“ je určitě příjemná pro pořádání firemních večírků nebo jen pro odpočinek během polední pauzy. Zvětšením plochy střešních zahrad jen o několik metrů, šlo ale vytvořit o 100 % kvalitnější prostředí.“

„Se sklem, hliníkem a ocelí dodavatel pracoval kvalitně. Ovšem pocit lehkosti, jehož chtěl údajně dosáhnout architekt Aulický, jsem tedy rozhodně neměla: kupříkladu nepochopitelně předimenzovaná – spíš bych řekla humpolácká – lávka pro pěší, která zcela jistě ke vstupu do budovy neláká. Podobně „těžké“ jsou konstrukce vyhlídkových teras.“

„Uživatelé si nejspíš nebudou na nic stěžovat. Jistě ocení praktické a kvalitní kanceláře. Vybrané materiály jsou v pořádku, proti provedení nelze nic namítnout.“

„Měl jsem neustálý pocit, že jsem v tovární hale…“

K technickým specifikacím patří flexibilní možnost uspořádání kanceláří na velké ploše patra s členěním po modulech 1,35 m, přístup přes centrální recepci, 3 komunikační jádra s 8 vysoko-rychlostními osobními výtahy, vlastní toalety a kuchyňky, systém kontroly vstupu a zdvojené podlahy. Samozřejmostí jsou stropní chlazení s možností přizpůsobit pro každou místnost individuálně, centrální vytápění, ventilační systém dodávající zvlhčený vzduch do každé místnosti. serverovny se zvláštní elektrickou přípojkou pro každou jednotku a nejmodernější telekomunikační systémy. Zaměstnanci by mohli ocenit kantýnu a balkóny a terasy ve vyšších patrech.

„Diamond Point jen zdůraznil odlidštěnost místa. Jde o ostrůvek obklíčený silnicemi, k němuž vede jen kovový mostík. Budovy v prostoru spolu nijak nerezonují, jde o zemi nikoho. Úplným opakem je River City Prague…“

„Budova nepřináší vůbec nic městotvorného. Není ani pěkná na pohled, o kultivaci není možné mluvit. Není sice horší než Hilton, ale jde o další nezajímavou budovu stavbu v místě.“

„Na dané parcele by byla nejlepší parková úprava… Když už budova, proč ne více evokující „loď“? Stožár na střeše s podivnými příčkami už teď vypadá jako příprava na instalaci strážních košů. Mimoto – budova je vytápěna pomocí tepelných čerpadel, která jsou umístěna na střeše – v ustupujícím falešném patře. Překvapuje mne, že developer nevyužil blízkost Vltavy – jako v Danube House. Takhle jsou tepelná čerpadla využitelná jen do minus 3 stupňů venkovní teploty, při nižších teplotách se musí zapínat plynová kotelna.“

“Výsledek bych označila za ekonomický, a to se všemi možnými výklady toho slova. Se soudy bych byla opatrná. Na hodnocení je čas zhruba rok, až se budova zabydlí a dokončen bude parter.”

Stavební fórum přivítá na mailové adrese redakce vaše názory nebo komentáře. Čtenářské reakce budou zveřejňovány pod články.

 
Autor: Redakce Stavebního fóra, Dátum 04.02.2006